Z deníčku naší domácnosti (1) – konec šestinedělí

Je třičtvrtě na dvanáct před obědem a po dlouhé době jsem v tento čas ještě v posteli. Tobi chrupká vedle mě v módu “angel” a já mám chvilku pro sebe. Tento týden mi končí šestinedělí a teoreticky bych už měla být prý emočně úplně vyrovnaná, domácnost by měla být zorganizovaná a zajetá s novým členem, fyzicky bych měla být plná sil a měla by nám začít nějaká pomyslná “nová etapa života”. Jaká je ale realita?

Celý život nemusím brzké vstávání a pokud mě někdo násilím budí, jsem pak kapánek podrážděná. Skvělý předpoklad pro to, pořídit si dítě :D. Děkuju za každé 3 hodiny spánku v kuse, to je luxus. Pokud jsou 2, už taky neprotestuju. Jinak mi ale přijde, že se u nás doma nic nezměnilo. Je to, jako by tady byl Tobias celý život s námi. <3 Rozplývám se nad ním pokaždé, když spinká, když háže ty své bezzubé úsměvy a užívám si i ten božský klid při kojení a když se k sobě tulíme. Nejradši bych nic nedělala a jen tak si užívala toho, dokud je tak malý.

Od Adriho kolegů jsem dostala tuhle krásnou kytku. Velké překvápko.

První dva týdny po narození byly nádherné. Ty jsme si užili všichni 3 spolu naprosto ukázkově. Adri měl na celý první týden volno z práce a opravdu se hodilo. Tím, že jsem rodila doma, tak jsme do všeho byli “hození” hned po hlavě. O to dřív jsme se ale sehráli a byli pak plní elánu na náš další velký rodinný projekt.

Dostavba nového domečku

Od minulého léta (2017) jsme hledali nové bydlení. Domeček, který bude jen náš, a kde si všechno budeme moct udělat po svém. Chvíli potom, co jsem zjistila, že jsem těhotná, jsme jeden takový našli. Nedokončený, byla to jen hrubá stavba s vidinou stovek hodin práce. Ale ani to nás neodradilo, protože to byl “ON”.

Papírovačky se nehorázně táhly až do února a já se začala psychicky připravovat na to, že moje šestinedělí a první měsíce života s miminkem asi úplný klídek a pohoda nebudou. Že to spíš bude lítačka kolem dostavby a další stěhování, než jen přechod do nové role být na 100% mámou.

Zatím to všechno dávám docela obstojně. Určitě je to díky hladkému porodu a i tím, že jsem s tím vším počítala a věděla to tak dlouho dopředu. A taky že už začalo pořádné jaro, svítí sluníčko a všechno nám tady kvete!

Vyloženo a my můžem začít stavět!

Z Čech jsme s velkým díkem přivítali kamion s kupou materiálu, který dopředu nachystal můj taťka. Týden na to pak dojel i on, nám s tímto velkým životním projektem helpnout. A tak dostavba konečně začala. O té vám napíšu třeba příště.

Mistr světa omeleta v logistice

Během týdne dost často hrajem škatulata hejbejte se. Bydlíme na střídačku u nás a u Adriho rodičů (ti jsou jen kousek od dostavby). Začínám být fakt dobrá v logistice. Nakupujem a vaříme jídlo pro 8 lidí, tolik se nás doma někdy sejde.

Dávám velikánský pozor na to, aby Tobimu nikdy nedošly látkové plínky. V praxi to vypadá tak, že většinou, když se přesouváme z jednoho domu do druhého, vozíme všechny čisté s sebou i box se všema špinavýma. Nikdy dopředu nevím, jaká bude spotřeba (občas se nám daří s bezplenkovkou) a jestli budu prát u nás doma nebo u tchýně. A to si pište, že ona by pak využila první příležitosti a narvala nám nějaké jednorázové, protože ty látkové ještě nepobrala.

Domluva s miminkem

Když byl Tobík ještě v bříšku, barvitě jsem mu líčila všechny naše plány a jak to bude, až se narodí. Přijde mi, že mi fakt musel rozumět a se vším dopředu počítal. Teď je největší zlatíčko a všechno to s náma dává s ledovým klidem. Výlety do kuchyňského studia má úplně na háku a všechny prospí. S kachličkama do koupelny souhlasil okamžitě, hlavně že dostal v jeho pravidelném intervalu mlíko. V mezi čase na všechny rodinné příslušníky hází úsměvy a dokonale je umí obměkčit, že pak nějaké problémy s trubkama jsou okamžitě zapomenuty.

Tobíkova první koupačka. Jen nevíme, kdo si to užíval víc? Rodiče nebo on? :)

Emočně vyrovnaná si myslím, že jsem celou dobu. :D Stavba sama o sobě je ale záhul a někdy mi nervy prostě rupnout můžou, že jo? Doteď jsem to sváděla na to šestinedělí. Fyzicky se držím nad míru statečně. Konečně se mi zpravila ta těhotenská nespavost, teď usínám okamžitě jenom se k posteli přiblížím. O nějaké zorganizované domácnosti si ale ještě pár týdnů můžu nechat jenom tak zdát – hlavně, že je co jíst.

A tak to u nás doma teď vypadá… zajímavá etapa života, náročná, ale máme z ní i nějaké ty vtipné historky z natáčení. :)

To když návštěvy ještě nejsou zvyklé na látkové ubrousky u večeře, vypije se troška vína a zapomenou se doma brýle na čtení.  A tak máme návrh nové koupelny “modrý na látkovém” ??Merci Thierry 

Užívejte rozkvetlých šeříků a sluníčka.

Marti