Jak se Lily u nás doma narodila

Bylo zasněžené ráno, 7.1.2021, kdy jsme u nás doma v obýváku přivítali 4. člena. Lily se do naší česko-belgické party “La famille Destexhe ❤️” přidala ve 3:49. S sebou na tento svět si nabalila celých 3790 gramů, 52 cm, dlouhé vlásky a neskutečný vnitřní klid.

Porod je ojedinělý až magický den pro každého z nás. Pro ženy, které přivedou na svět miminko takových dnů může být tudíž víc, ale stále budou patřit k těm, na které nikdy nezapomenou. Přála bych nám všem, aby tyto dny byly naplněné láskou, radostí a velké víře v tělo, protože ono (příroda) už ví vše, co potřebuje.

A proto i píšu tento porodní příběh, už druhý. Pozitivního sdílení totiž není nikdy dost, příběhy inspirují, léčí a v našem “západním světě” tak moc chybí.

Stejně jako u Tobiase, tímto článkem nechci nikoho “nabádat” k domácímu porodu, jen chci sdílet naši pozitivní zkušenost. Pokud máte k domácímu porodu vyhrocený názor a bytostně s ním nesouhlasíte, prosím, dál už nečtěte a článek nijak nekomentujte. Díky za respektování tohoto přání :-*.

První článek o domácím porodu ještě v Belgii, jsem napsala už před 3 lety – můžete si ho přečíst tady. I pro Lily chci mít její magický den poznamenaný, a tak jsem se do něj pustila.

Ach ta očekávání

Porod Lily jsme očekávali kolem 37. týdne, protože stejně tak se narodil i Tobík. Podle kontrol s PA (porodní asistentkou) byla už hodně nízko od 35. týdne, a tak nic nenasvědčovalo tomu, že by si měla dát na čas. Jenže ty plány a očekávání, milí rodičové, neplánujte s dětmi nic a už vůbec ne porod. :D

Než se Lily narodila, uběhl ještě dlouhý měsíc. Měsíc, který byl nekonečný a pocitově ten nejdéle se táhnoucí za celý náš život. Od toho 37. týdne jsme se s nikým nevídali, odmítli jsme návštěvu babi a dědy z Belgie, protože jsem si fakt myslela, že to bude už brzo a nechtěla jsem se stresovat tím, kde bych rodila, kdyby byli u nás.

Uběhl celý Advent, Vánoce a blížil se Silvestr. Jediný den v roce, kdy jsme neměli pro porod doma přislíbenou PA a já začala být docela nervózní, co by kdyby… Na pořadu dne bylo jen lehké jídlo, šumivé jsme nedali radši ani chladit, aby nás nelákalo (nic co by mohlo vyvolat porod) a snažili jsme se nemyslet na datum v kalendáři.

Záložní plán (odjezd do porodnice) samozřejmě byl, ale nechtěli jsme to přivolávat, a tak jsme o tom moc nemluvili. Přehoupla se půlnoc, já si neskutečně oddechla, poslíčky, které jsme měla tou dobou už víc jak měsíc, jsem zkušeně rozdýchala a konečně se mi podařilo usnout. 

Když přišel klid

Wow, máme tady nový rok a stále jsme jen ve 3, to nikdo nečekal. Konečně ale přišel klid. Klid, že Lily sama nejlíp ví, kdy se má narodit a očividně už má svou hlavu a nenechá si do toho kecat.

Pustili jsme všechny možné i nemožné datumy z hlavy a užívali jsme si poslední čas s Tobíkem, kdy byl ještě jedináček. Když jsme se s Adrim bavili, jaké to bude až budeme 4, vůbec jsme si to nedovedli představit, ale měli jsme důvěru v to, že když to šlo úplně přirozeně a samo s Tobíkem, půjde to stejně i s Lily a ve čtyřech. 

Blížil se 41. týden. Týden, kdy většinu žen lékaři vystresují termínem vyvolání porodu a nevím, čím vším. Já si jen skočila na kontrolu ke svému doktorovi změřit průtoky placentou, popřát mu hezký nový rok a jinak jsem byla ve spojení s PA, se kterou žádný “hraniční termín” nebyl. Prostě novoroční pohodička a boj o poslední vanilkové rohlíčky.

K mé muší váze 50 kg bylo 17 kg navíc šílená darda a těšila jsem se každým dnem, jak budu konečně bez pupíku. I když jsem měla bříško ráda, Tobíkových 10 kg jsem měla upřímně řečeno radši. O:)

Den D?

Blížil se 41+0, ráno jsem koukla pod peřinu a pupek stále tam, i když v noci jsem poslíčkama zase měla několikrát narušený spánek. Nekonečné… kolikrát jsem si říkala, jestli vůbec poznám, že rodím…

Potom, co ten den Adri vyzvedl Tobíka ze školky, mi už od dveří nadšeně hlásí “no nap day”. To jsou u nás prosím doma takové druhé Vánoce. Když si dá Tobík přes den šlofíka, neusne dřív než v 10 večer!

Ve školce jsme tedy poprosili, ať ho zkusí nějak zaměstnat, aby nespal… já už ty večery s akčním skoro tříleťákem fakt nedávala a Adri taky ne. A tak díky “no nap day” Tobík odpadl už před 8 a my měli po dlouhé době večer jenom sami pro sebe <3.

Všechno do sebe tak krásně zapadlo. Přiťukli jsme si skleničkou, protože to bylo navíc přesně 3 roky od naší pohádkové zimní svatby na horách. Povídali jsme si, odpočívali, užívali si ten božský klid.

Relax zóna s čokoládovou pleťovou maskou byla dokonalá a skoro hodinová masáž nohou taky. V 10 jsme zhasli a šli raději do postele. Využít klidnou část noci, kdy byla šance aspoň na pár hodin spánku v kuse, a taky co kdyby fakt “už” přišel porod, tak ať jsme aspoň trošku odpočatí.

Porodní přání

Porod s Tobíkem byl krásný, rychlý a já si moc přála, aby i ten s Lily byl takový. Jestli jsem si přála něco navíc, tak aby to bylo v noci a měli jsme povysávané :D. Přála jsem si aby Tobík spal, aby mě nerušil, ale zároveň hned co se ségra narodí, mohl být s náma.

Domácnost jsme tohle těhotenství měli fakt zmáknutou na jedničku, za to jsem na Adriho tááák pyšná. Skoro každý večer u nás doma vysává “Bibo” – elektrický vysavač, takže i tento bod pro porod byl tentokrát pořešený. Kdo jste četli porodní příběh Tobíka, tak víte, že vysavač a kontrakce nejdou k sobě :D.

Zasněžená noc

Je něco málo před 2. ráno a budím se s dost silnou kontrakcí. Nepřikládám jí ale žádnou větší váhu, protože takových už tady celý měsíc přece bylo… prodýchávám a snažím se spát dál. Přichází druhá a po ní se jdu projít na záchod, protože už jsem byla naprosto probuzená a věděla, že jen tak zase neusnu.

Tobík byl nasáčkovaný u nás v posteli a já vzbudila Adriho, ať mi jde dát matraci do obýváku, že kdyby náhodou, tak nechci Tobíka vzbudit, že si jdu lehnout tam.

Pořád jsem si ale nebyla jistá, jestli se něco bude dít nebo ne…

Kempím na matraci v obýváku a užívám si ten nádherný pohled z okna. Akorát začalo chumelit. Na pražské poměry obrovitánské vločky, které se konečně nerozpouštěly, ale zůstávaly jedna na druhé. Celá zahrada a stromy v lese se začaly třpytit a poprvé od doby, co tady bydlíme, bylo fakt všechno úplně bílé, čisté a tak kouzelné. 

Adri šel zapálit svíčky do lucerniček na terase, abych ten výhled měla ještě hezčí a jen tak ze srandy jsme si říkali, jak jsme tentokrát ready. Kromě rozinek v čokoládě! Omlouval se mi, že je zapomněl koupit. :D Smějem se a posílám ho spát, ale v tom přišla další kontrakce a ta se už rozdýchat moc nedala. Adri se otočil ve dveřích, omrkl, že Tobík stále spí a šel si sednout ke mně. Oba jsme věděli, že už brzo bude Lily s námi.

Podruhé a přesto tak jiné

Všechno bylo nachystané, stačilo už jen přeparkovat auto z garáže, aby mohla přijet PA a taky ji dát vědět. Pořád mi ale nepraskla voda a nechtěli jsme ji tahat z postele moc brzo, tak jsem si jen hučela do polštáře. Bylo něco po půl 3 a říkám Adrimu ať jí už radši zavolá, že tohle je už nějaké divné, šíleně intenzivní a já prd poznám, jak jsme na tom. Když má Lily hlavičku už tak dlouho nízko, že voda asi ani prasknout nemusí, tak aby nakonec ještě PA stihla dojet…. 

PA dorazila chvilku po třetí a věděli jsme, že se jde do finále. Mně se ale hrozně nechtělo, věděla jsem, co mě čeká a nedokázala jsem to pustit. S Tobíkem se mi podařilo se dostat do nějakého změněného stavu vědomí, s Lily ale téměř vůbec.

Možná to bylo i tou neprasknutou vodou a šíleným tlakem v břiše, dlouhýma kontrakcema, nedostatkem spánku? O 4 týdny delším těhotenství než s Tobíkem? Nevím, ale byla jsem fyzicky úplně vyždímaná a to jsem ještě nezačala ani tlačit. V určitých pozicích mě chytala křeč do zad, měla jsem úplně slabé ruce a už se ani moc nedokázala zapřít, všechno to tentokrát tak nějak víc bolelo a grande finále teprve před náma. Už jsem nevěděla co se sebou…

Někdy stačí jen jediná věta

A všechno se dá do pohybu. “Martinko, není cesty zpět”…, slyšela jsem říkat mou PA… a tak ikdyž jsem neměla moc potřebu tlačit nebo jsem to zase nepoznala, začala jsem. Pustila jsem to a Lily šla pomalinku ven. Narodila se ve 3:49 ráno, necelé 2 hodinky potom, co jsem si říkala, že možná už toto fakt bude porod.

Tobík šel ven na jedno zatlačení, protože byl drobek, s Lily jsem si prožila napřed hlavičku a pak ramínka. Až když jsme ji pak zvážili, bylo mi jasné proč to tentokrát tak trvalo a bolelo. Žádný drobek, ale ukázkový donošenec s váhou 3790 g a 52 cm. Čepičky, co Tobík nosil ještě ve 2 měsících, byly Lily všechny malé a já pořád nevěřila, že je venku a může být tak velká.

PA mi ji opatrně podávala a já byla zase v šoku. V šoku, že už je tady, že to bylo zase tak rychlé, živé, vlastně dost jiné, ale zase krásné a naše. 

Poprvé všichni spolu

Lily je nádherná a tolik vlásků a jak dlouhých! Hned se usmívala těma svýma velkýma očima a byla nádherně bdělá a pozorná. Prohlížely jsme se, tulili se i s Adrim všichni k sobě a byli zase tááák neskutečně vděční, jaký dar jsme do života dostali. Já se ještě ze srandy ptala PA jestli je to fakt holčička, protože na ultrazvuku mi to doktor potvrdil jenom 1x a tak na 80%. Byla a já konečně uvěřila, láska naše.

Asi 10 minut po porodu, slyšíme z ložnice zvuky, Tobík brečí, protože tam zůstal sám, Adri mu otevírá a čekám až přiběhne ke mně. V náručí mám Lily a přibírám i Tobíka. Ten ještě nechápe, co se tady událo. Až za chvilku, když mu říkám, ať rozlepí oči, že je sestřička konečně na světě, tak se uklidnil a poprvé mu to došlo. Začal se smát, koukal na ni jak na největší zázrak a hned ji dal pusinku. Byli spolu naprosto kouzelní a my z nich obou s Adrim totálně na měkko.

Chvilku po narození Lily

Tobík ožil, hned utíkal do pokojíčku pro hračky a začal je Lilince nosit a ukazovat, namaloval ji obrázek, prohlížel si ji, přicházely otázky, jestli má zuby, hladil ji a počítali jsme jí prstíky. 

Bonding s Lily byl tímto trošku hektičtější, ale tím, že jsme mohli být všichni hned spolu (covid necovid) nám to vynahradilo bohatě. A neměnili bychom absolutně nic. Porody doma nebudou nikdy pro každého, ale pro nás a naše děti to byly ty nejdokonalejší příchody na svět, jaké jsme si pro ně mohli přát.

Co v porodnici jen tak nezažijete

Když nám PA počase říkala, že je pupečník už úplně bílý a můžeme odstřihnout, do toho se taky Tobík vložil a volal na ni francouzsky “počkej, počkej” a utíkal do šuplíku v kuchyni. Nejvtipnější zážitek z porodu je tedy ten, že náš drahouš místo nůžek vzal ten největší kuchyňský nůž, který doma máme a chtěl ho PA podat. Oba s Adrim jsem na něj volali, ať ho hned vrátí, že PA má svoje nůžky :D Kreativně jsme pak vysvětlovali, co je to pupík, jak vznikl ten jeho – v 5. ráno nejlepší téma k diskuzi.

Milujem ji

I když byl pro mě tento 2. porod fyzicky o dost náročnější, tak na něj stejně vzpomínám moc ráda. Od mala totiž miluju, kdž venku sněží a je tma, vždycky koukám z okna a něco si přeju. Je to tak magické. Tentokrát to vyšlo tak božsky, že se do této pohádkové a kouzelné noci narodila Lily. Zkrátka ten měsíc čekala, až v i v Praze začne pořádně sněžit <3 a udělala si ten příchod na svět ještě speciálnějším než už samotný porod doma byl.

Moc jsme si nedokázali představit, jaké to ve čtyřech bude, ale všechno přišlo přirozeně samo. Lily tak moc tě milujem <3 

Máma Marti

Poprvé v Belgii ve 3. měsících

PS. Rozdíl v porodu doma v Belgii a ČR vlastně ani moc nebyl. Měli jsme skvělou PA i doktora, který mé rozhodnutí plně respekoval. Ve finále byl český dr. i lepší, protože nic nehrotil, nedělal zbytečná vyšetření a já i díky jeho přístupu měla úplně pohodové těhotenství.

Kéž by práce PA byla v ČR plně akceptovaná a mohlo se jím dostat veřejnému poděkování, tak jako jsem mohla poděkovat těm mým belgickým i s uvedením jména. Snad se jednou taky dočkáme! Jejich místo u porodu je nenahraditelné. 

Fotky z lesa od naší milované: https://www.nikolklapkova.cz/

Marti je zakladatelkou projektu Domověda. Od roku 2015 vede workshopy na témata organizování domácnosti a zero waste pro jednotlivce i firmy. Napsala české poznámky ke knize Zero Waste Home od Bey Johnson – česky Domácnost bez odpadu . Marti miluje minimalismus, zjednodušování věcí a přítomný okamžik. Všechno, co ve svém životě dělá, dělá s láskou a úsměvem na tváři.
Komentáře